Díl první - v Tachově se hraje fotbal od roku 1910

Po nevydařeném začátku se věci ujal schopný úředník z místní tabákové továrny, pan Max Linhardt. Pod jeho vedením byla dne 25. května roku 1912 přijata spolková statuta a založen klub s názvem „Deutscher Fussballklub Tachau“ (DFK Tachau). První zápas sehrál staronový sportovní spolek dne 27. července roku 1913 se stejnými fotbalovými nadšenci z Boru. Tachov vyhrál 4:3. Dochovala se dokonce soupiska vítězného mužstva: brankář – Ignác Nemec; obrana – Fritz Vogel a Anton Hoyer; záloha – Willi Brunner, Richard Haubner a Fritz Haschke; útok – Josef Hermann, Robert Krzepinsky, Joschi Haustein, Ernst Hrala a Franz Hahn. 

Po dvou letech působení přerušila činnost sportovního klubu 1. světová válka. Jakmile válečný konflikt ustal, spojili se mladí muži znovu dohromady. Přes počáteční problémy obnovili činnost fotbalového klubu v Tachově se stejným nadšením jako před lety. Velkým problémem se však ukázala být sportovní fotbalová plocha, na níž by se případná klání odehrávala.

První a nejvýznamnější plochou bylo sportovní hřiště na louce Ctibořského kopce. Sportoviště spíše připomínalo bojové zápasiště a kvalita předváděných utkání tomu odpovídala. Proto byl za přispění a laskavosti knížecího domu hraběte Windisch-Grätze v západní části města upraven odpovídající prostor, kde vzniklo jedno z nejkrásnějších hřišť v západních Čechách. Na jeho výstavbě, jehož umístění se příliš neodlišovalo od toho současného, se podíleli milovníci fotbalu. Ať už z řad fanoušků, nebo z řad vedení klub. Tachované jako Dr. Guschal, starosta Lippmann, stavitel Karl Erler, hrabě Apponyi a hrabě Westphal, kteří klub v jeho úsilí finančně podpořili.

Roku 1918 převzal fotbalové vedení Josef Hermann a během tří let vytvořil z neznámého mančaftu prvotřídní fotbalový klub. Velkou zásluhu na tom nesl především trenér Steyskal, který přišel z Rapidu Vídeň. O něco později se k tachovským fotbalistům přidal Ignaz Mayr („Naz“), jehož do malého okresního města v západním pohraničí přivedla služba na místním okresním hejtmanství. Byl to výjimečný a vynikající fotbalista se smyslem a citem pro hru a herním přehledem. Se stoickým klidem dokázal řešit sebekritičtější situace a vedl tým od úspěchu k úspěchu. Bezesporu byl tím nejlepším fotbalistou, jakého kdy tento fotbalový klub měl.

Do tohoto období také spadají prvopočátky mládežnickým kategorií. Nehrála se zatím soutěžní utkání, ta se rozvíjí až ve 40. letech, ale mladí hoši hráli s velkou chutí jen mezi sebou. Hledali si volné pole, louky jen proto, aby následovali své rodiče ve hře, která je baví. Postupem času se domlouvala přátelská utkání mezi chlapci z okolních vesnic, což byl impulz pro vedení oddílů k vytvoření mládežnických kategorií. Nejprve vznikaly mládežnické kategorie ve větších městech, kde měly přijatelnější podmínky pro trénování. Posléze v okolí velkých měst.

Ve 20. letech se tachovský celek pohyboval v horních příčkách amatérské ligové tabulky. K jeho soupeřům patřila mužstva měst Chebu, Aše, Sokolova, Kraslic, Nejdku, Chodova, Karlových Varů a Plzně. Obliba kopané v Tachově rostla a stejnou rychlostí vzrůstala také chuť diváků vidět v malém Tachově atraktivní a známé soupeře z velkých měst. Tachovští fotbalisté tak na svém hřišti přivítali takové celky jako DFC Praha nebo Duklu Praha. Opravdovou lahůdkou byl zápas s velmi známým profesionálním fotbalovým klubem Bohemians Praha.

Utkání se vždy stávala svátkem a těšila se obrovským návštěvám. Za zmínku stojí rovněž fakt, že za vznik a rozvoj tachovské kopané vděčíme zejména židovskému obyvatelstvu města. Téměř všechny židovské rodiny se aktivně podílely na založení a existenci fotbalového klubu v Tachově. Nově se rozrůstající sport podporovali hlavně továrníci Josef a August Adlerovi, obchodníci Wolfnerovi a Gluberovi. Čestné místo na tribuně měli vždy vymezené továrníci Kohner a Höfner-Schmied. O místní kopanou projevil zájem také tehdejší tisk „Westböhmische Grenzbote,“ který svým čtenářům přinášel pravidelné sportovní výsledky ve své páteční příloze. Barvitému líčení těchto příspěvků věnoval svůj čas nakladatel, člen a vášnivý fanoušek tachovského DFK, pan Josef Hawle.

Samozřejmě se fotbalovému klubu nevyhnuly ani krize. Největší podíl na tom měl zejména odliv mladých fotbalistů odcházejících především za vzděláním či prací. Na počátku dvacátých let dvacátého století tak z tradiční a ostřílené jedenáctky zbyli pouze tři hráči, „Naz“ Mayr, Rudl Tschannerl a Heinrich Schneider. V této kritické fázi se však ukázalo, jak silný fotbalový potenciál Tachov měl. Až neobvykle rychle se zformoval další tým předvádějící líbivý a efektivní fotbal. Dlužno dodat, že do Tachova přicházeli hráči cizí - útočník Primas z Rapidu Vídeň a brankář Hennes Schmitt byli jedni z mnoha.

Do konce třicátých let se tak v Tachově zformovalo mužstvo tvořené „Nazem“ Mayerem, Rudlem Tschannerlem, Tonim Degelmannem, Wolfem Überlackerem, Fritzem a Karlem Richterem, Josefem Schödlbauerem, Robertem Frötschlem, Hansem Sykorou, Toni Weidlem, Hansem Stelznerem, Adalbertem a Toni Bayerem a Karlem Fritzem.

Stále hrající „špílmachr“ Ignaz Mayr dohlédl na mladé perspektivní hráče, o nichž správně předvídal a domníval se, že jednou nahradí jeho generaci. Vychoval tak velmi kvalitní fotbalisty, kteří se dovedli vypořádat s nejedním těžkým soupeřem. Mužstva, přijíždějící do našeho města sehrát svá fotbalová utkání, pociťovala před souboji s fotbalovým klubem Tachova velký respekt. Fotbalisty hnali vpřed také vynikající tachovští diváci a věrní příznivci. Nadšení zdejších fandů došlo dokonce tak daleko, že mnozí hospodští častokrát zavírali své lokály a vyráželi s hosty fandit, aby se po zápasech vraceli zpět a do pozdních hodin vášnivě probírali zhlédnutá utkání.

Od nadšení je však jen krůček k fanatismu. Diváci často ve svém nadšení překračovali hranice. Stalo se pak pravidlem, že ke každému utkání se musela dostavit policie, zklidnit rozvášněné davy fanoušků a řešit vzájemné potyčky znesvářených a nesmiřitelných odpůrců. Nezřídka se obětí vášně a sváru stávali rozhodčí, kteří byli nuceni vyhledat policejní ochranu nejen po zápase, ale dokonce na samotném hřišti v jeho průběhu, kdy musel sudího obklopit kordon policistů a bránit jej před dotírajícími davy. Policejní ochrana se pak stala pravidlem, neboť samotné vedení klubu si uvědomilo, že takový stav je neúnosný. Fanoušci si však pro vyhlédnutou oběť dokázali vymyslet velice rafinované tresty. Sportovní přílohy nikdy neotiskly například to, jak se rozlícená masa diváků pomstila jednomu muži s píšťalkou. Popuzena jeho rozhodováním jej doprovázela na železniční stanici, aby mu předala řádné „poděkování.“ Přijel vlak, všichni fanoušci do něj nastoupili, pevně obemknuli nebohého rozhodčího, a aniž by mu kdokoliv z nich ublížil, vydali se s ním do Plané. Jakmile vystoupili, ihned jej na nádraží zpohlavkovali, a poté se pobaveni vypravili zpátečním vlakem domů.

Fotbalový klub nepůsobil jen na sportovním poli, pořádal slavnostní plesy a sportovní oslavy, a již tradicí se staly maškarní plesy v čase masopustu. Obliba kopané na Tachovsku sále sílila, pak však přišel konec třicátých let a válka vedla myšlenky lidí zcela jiným směrem. Na dlouhou dobu tak nastal útlum, který se netýkal jen místních sportovních aktivit.

Na jiném území se s kopanou setkáváme až po 1. světové válce. Stříbrský Sportovní klub hrával svá první utkání na hřišti u Mže v roce 1920. Později pak pravidelně každou sobotu hrál přátelská utkání s různými spolky z okolí. Jiné zprávy z tohoto období se bohužel nedochovaly. Až v roce 1933 vznikl ve Stráži Deutsche-sportverein a v rámci tohoto spolku také fotbalový oddíl. I v jiných místech okresu se už před druhou světovou válkou hrála organizovaná kopaná.

Kromě Tachova, také v Plané a Boru se v této době hrála kopaná, o čemž svědčí i hřiště vybudovaná v těchto místech. Jiné zmínky o kopané nejsou z té doby k dispozici. Fotbal se hrál v okrese i v době druhé světové války. Zprávy ze školních kronik uvádějí, že tachovští žáci sehráli se svými stříbrnými a mariánskolázeňskými vrstevníky v roce 1941 přátelská utkání. Ve Stříbře prohráli Tachované 0:2, ale doma zvítězili nad Mariánskými Lázněmi 5:1

Nejen do rozvoje fotbalu vstoupila druhá světová válka. Po jejím skončení se kopaná masově rozšiřuje po celém území okresu. Mezi první fotbalisty patří vojáci a příslušníci SNB, kteří v květnu přišli do osvobozeného Tachovska. Nejprve hráli mezi sebou, ale poté se snažili zapojit do organizovaných soutěží. Jednotlivé sportovní kluby a oddíly rostly jako houby po dešti. Noví osídlenci si s sebou přivezli lásku ke sportu a ke kopané zvlášť. Proto chtěli „kopat“ i v nových domovech. V té době přišla řada výborných hráčů ze všech koutů republiky, a tak se mužstva prosazovala i v soutěžích krajského významu.

Okresní soutěže v prvopočátcích ještě neexistovaly, a proto kluby musely hrát v kraji. Za většinou soupeřů se muselo jezdit 50 i více kilometrů. Byly to veliké překážky, ale kluby přesto hrály. V obci byl většinou dopravce, který oddílu půjčil nákladní auto, a tím se jezdilo k zápasům. V mužstvech hráli hlavně živnostníci. Hráči si hradili náklady z vlastních peněz, budovali si hřiště a kabiny. Problémy měli i s míči, dresy a kopačkami. Přes všechny tyto potíže hráli fotbal na slušné úrovni.

Kopaná se od roku 1945 rozvíjí ve třech věkových kategoriích. Nejprve začali hrát muži, později i žáci a dorostenci. Zkoušely to i ženy a dívky. Kopanou hráli především muži v těchto klubech: Český lev Tachov (od roku 1945), od roku 1946 pak SK Stříbro, SK Bezdružice, Sokol Stráž, Staré Sedliště, Sokol Planá, od roku 1947 Sokol Konstantinovy Lázně a od roku 1948 AFK Viktorie Zhoř.